BÁRA A MATOUŠ

Keramika podle vlastní fantazie

​

Stojím uprostřed zahrady malého rodinného domku nedaleko nejstarší rozhledny Klubu českých turistů a jako bych se ocitl na Hrnčířských trzích v blízkém Berouně. Jsem obklopen více než stovkou keramických výrobků sourozenců Vysloužilových, kterým na individuální celoroční kurz přispěla Etela, o. p. s.

Dvanáctiletý Matouš bleskurychle střídá v ruce houbu, psa, postavu, kytku či ptáka. Když konečně zpomalí, zjišťuji, že jsem viděl muchomůrku, yorkshira, císařovnu, kopretinu a sovu. Opodál čilého bratra stojí šestnáctiletá Barbora a s lehce nakloněnou hlavou mne pozoruje svýma hnědýma očima. Matouš ji vezme okolo ramen a na levé ji posadí sovu s roztaženými křídly a vytrčenými pařáty. Barunka se nesměle usměje a po chvíli radostně výskne. Pak se sehne prudce tak, až bráška jen taktak zachytí sovu v letu a hrdě mi ukazuje zlatou medaili, která ještě před malinkou chvilkou visela na krku Marii Terezie, habsburské panovnice. Od Barunčiny maminky se dozvídám, že ocenění dostala její dcera na abilympiádě, která se konala v roce 2017 v Jedličkově ústavu.

Toto je jedna z mála keramických sošek, které Bára vytvořila takzvaně na zakázku, když zadání znělo Marie Terezie – třísté výročí narození jediné vládnoucí ženy na českém trůně. Bára totiž nejraději tvoří bez jakéhokoliv určení, jen podle své fantazie. Ráda vytváří celky typu Pohádkový les, Dějiny českého státu či Mořské příšerky. Někdy proto vytvoří trpaslíka, jindy želvu, Karla IV. nebo vodníka.

Příchod na svět Barbory Vysloužilové byl značně komplikovaný. Plných čtyřicet minut po narození ve vrchlabské nemocnici nedýchala. Lékaři v podhorské nemocnici to ale nevzdali a novorozenou holčičku nakonec přivedli k životu. Žel, mnohaminutový výpadek kyslíku zapříčinil dyskinetickou dětskou mozkovou obrnu a anartrii.

​

Athetoidní (dyskinetická) forma DMO je charakterizována mimovolními pomalými kroutivými pohyby, které postihují obvykle ruce, nohy či celé horní nebo dolní končetiny. Někdy může být postiženo svalstvo tváře a jazyka, vedoucí ke grimasování, mlaskání apod. Abnormální pohyby mizí ve spánku.

Anartrie je vážná porucha artikulace (vyslovování), poškozená až nesrozumitelná výslovnost, porucha článkování řeči, vynechávání hlásek a jejich přeskupování při normálním chápání významu mluvy.

 

Rodiče se snaží zdravotní hendikep dcery snížit řadou aktivit. Bářinou nejoblíbenější je od raného dětství práce s hlínou. Kvůli jejím omezením ale není možná docházka do běžné keramické dílny. Proto se rodina spojila s Hanou Veckovou, která se dlouhé roky věnuje práci s hendikepovanými dětmi. Do berounské keramické dílny dojíždí s Bárou i bratr Matouš, který také miluje práci s hrnčířskou hlínou.

„Nadace Etela je první obecně prospěšná společnost, která nám přispěla na obě děti. Většina nadací totiž věnuje peníze jen hendikepovaným a jejich sourozenci jsou tím odsunuti do pozadí. Díky Etele můžou na keramiku jezdit oba a sdílet tak svoje zážitky společně,“ shrnuje maminka Kateřina, proč má z finančního příspěvku takovou radost.